Jak vyzrát na každoroční boj s podzimní únavou dětí s autismem

Za okny to v posledních dnech na mrazivý listopad až tak moc nevypadalo, a přesto máme listopad naprosto typický – alespoň co se dětí s autismem týče. Je to totiž přesně to období, které se vyznačuje postupným zhoršením kondice, ještě větší unavitelností než obvykle a celkově častější nepohodou. Co se s tím dá dělat?

Jak to jde v čase

Zpětně vím, že každý rok je to stejné, ale mnohem víc si to uvědomuju od té doby, co Kubík nastoupil do školy. Září je naprostá hitparáda – radost z návratu do dětského kolektivu, odpočatá mysl, prostě klid. Říjen předznamenává první potíže, nechuť do práce, únavu. Naštěstí přichází podzimní prázdniny a ty představují vítaný odpočinek.

Listopad se zpočátku jeví mírně lepší, ale je to jen otázka času, kdy synkova kondice upadne opět dolů a dole se to se střídavými krátkými výjimkami drží až do Vánoc. Symptomatika autistického spektra je znát, přichází víc afektů a hlavně, i s ohledem na počasí a více tmy, nastupuje zvyšující se únava.

Je to běžné a potvrdí Vám to nejen většina rodičů s PAS, ale i pečující ze školství a různých institucí. Podzim zkrátka nebývá snadný. No, jako by kterékoliv jiné období bylo 😀

V souladu s přírodou a sebou samými

Podzim je čas zklidnění. Je to čas, kdy by měla přijít na řadu relaxace na všechny způsoby a v hojné míře. Příroda se taky chystá k zimnímu spánku – a já věřím, že naše děti jsou na přirozený koloběh a přírodu celkově napojené mnohem víc než my z řad intaktní populace.

Navíc mají přirozený pud sebezáchovy v tom smyslu, že když jim něco nedělá dobře, tak to prostě zarytě odmítají. Je to sice někdy za hranicí únosného chování a určitých společenských konvencí, ale oni se umí velmi dobře bránit tomu, co jim nesedí. Ať už mluvíme o hluku, lidech jim nějak nesympatických, o práci (úkolech), na kterou už nemají sílu, nebo o čemkoliv jiném.

Na nás je „jen“ pečlivě vyhodnocovat, kdy už je všeho příliš, a respektovat, když to vážně nejde.

A ano, naše děti umí i docela obyčejně zlobit. A rozeznat tu linii mezi „zdravým“ zlobením a projevem vycházejícím z diagnózy je docela oříšek. O tom ale psát nechci. Co chci, je nabídnout to, co jsem se za všechny ty podzimy naučila dělat, aby našemu synovi bylo aspoň trochu a aspoň na chvíli lépe.

Povinný oddech

Nenakládat dítěti s autismem příliš mnoho úkolů a neučit ho příliš mnoho nových věcí v období jakéhokoliv regresu a zejména pak v podzimním období považuju za zásadní. Ono se sice někdy těžko stanovuje, co už je příliš mnoho, ale s trochou pečlivého sledování reakcí dítěte se symptomy únavy a zhoršení dají časem opravdu dobře a záhy vypozorovat.

Takže když mám mánii nácviku nějaké nové dovednosti, ať už jde o zavazování tkaniček nebo ZCELA samostatné sprchování (což mi mimochodem přišlo na mysl právě před pár dny), hlídám si, jak na tom syn je, a případně se včas zastavím. No, s tou sprchou vážně počkám.

Víte – a Vy rodiče víte 😉 – ve výchově našich dětí máme před sebou neskutečně dlouhý seznam věcí, které je potřeba zvládnout, pokusit se dítě naučit. Trénovat a připomínat.

Stojí za to zvážit priority.  Co je zásadní dítě naučit, co počká. Co mu výrazně usnadní život a co naopak až takovou roli aktuálně nehraje. A to vše zohlednit momentálnímu stavu. Tomu každopádně říkám výzva!

A abychom si rozuměli – neznamená to, že syn je jen obletovaný, nic nemusí a je nějakým způsobem absolutně zneschopněn. Jen hledáme tu správnou míru. Protože úplně vypustit jakoukoliv povinnou činnost se dlouhodobě nevyplácí.

Zklidnění smyslů

Sem patří více možností. Vezmu to hezky jednu po druhé.

Masáže

Nejsem žádný profík, ale myslím, že trošku masírovat umím. Třeba náš syn naprosto zbožňuje masáž chodidel a naopak na zádech ho to lechtá. Vysvětlovat, proč to dětem může být příjemné, asi nemusím. Podívejme se sami na své potřeby a představme si, co nám říkají wellness aktivity. Jak krásně se u takové masáže dá odpočinout a načerpat síly.

Jsou i děti s autismem, které jsou na dotek citlivé a masáž by nesnesly. Nicméně mnohé ano – stojí to za pokus. A třeba z toho může vzniknout hezký večerní zklidňující rituál, zejména pro aktivnější děti.

Hudba

Hudba je obecně velmi léčivá. Při koupelích nebo jen tak ve volném odpočinku pouštím relaxační hudbu. Naši favoriti jsou třeba tady. Už mockrát se mi to osvědčilo, přestože přiznávám, že jsou i dny, kdy mě s tím Kubík pošle..někam. Ale to je spíš velmi výjimečně.

Máme za sebou hodně cest ze školy v těch nejhorších dnech, kdy syn nebyl schopen vystoupit ze svého afektu, ze své krize. Cesty plné křiku. A tak jsem mu už mockrát po příchodu domů nabídla, ať si lehne – a kupodivu chtěl. Postel a úkryt pod peřinou totiž začal vnímat jako své útočiště.

A tak mu v takovou chvíli v klidu pomůžu se svléknout, pustím mu hudbu a do ruky dám oblíbenou ovečku nebo něco jiného, co má rád. Řeknu mu, že ho mám ráda, a ať si odpočine, protože pak to bude lepší. Je to jako most přes rozbouřenou řeku. Někdy to trvá pět, někdy patnáct minut, ale vždy to pomůže. A pak přijme i mou otevřenou náruč, v čemž mu předtím bránil právě afekt, a všechno je najednou docela jiné.

Stejně tak pomáhá zpívat si oblíbené písničky. Někdy zpívám já, někdy zpíváme spolu a někdy si zpívá sám. Dlouhodobě si rád listuje ve svých písničkách, co má v piktogramech. Některé má ještě ze školky a veškeré písničky, co se učí ve škole, má vizuálně taky přepsané. Vizualizace je velká pomoc! Jakkoliv je Kuba verbální, tahle forma ho pořád hrozně baví a pomáhá mu k lepšímu porozumění a vlastnímu sebevědomí v projevu.

 

Koupel

Jsou Vaše děti vodní živly? Přidejte chuť být v chladnějších měsících v teple, potřebu uklidnit přehlcené smysly, celkovou potřebu odpočinku a máte to – způsob, jak uvolnit stres a dodat energii. Zima je u nás ve znamení koupelí při svíčkách nebo nějakých duhových světýlkách, při relaxační hudbě nebo jen tak se zpěvem oblíbených písniček. Ne pokaždé, ale často rozhodně ano.

Skrýše

Když jsem před časem četla knihu O kolečko míň od J. Schovance, který psal mj. o schovávání ve skříních, bylo to, jako by někdo doplnil chybějící dílek skládačky. Tak proto se Kuba občas schovává ve skříni! Je tam izolovaný od hluků, vůní, je tam jasně vymezený a ohraničený prostor, má tam svoje soukromí.

Nikdy jsem mu v tom nebránila, i když to znamenalo vždycky uklízet ramínka tam a zpátky. Asi jsem to nějak intuitivně odhadla. Každopádně tuto potřebu mají i jiné děti, co znám. Nemusí to být nutně skříň. Může to být dětský stan, jakýkoliv bunkr, co se dá v bytě či domě postavit. Je to zase útočiště. Symbol prostoru, kde se můžou děti zklidnit a odpočinout si od přemíry vjemů.

Smyslový koutek / místnost…

….je mým snem. Možnosti jsou v bytě omezené, ale stále mám v hlavě tu myšlenku, že mu pokoj upravíme tak, aby alespoň jeden kout byl volný k umístění relaxačního vaku, teplé deky, sluchátek a přehrávače hudby, k variantám světýlek a nejrůznějších hmatových pomůcek. Místo, kam si může zalézt, když je nejhůř. Takovou lepší formu zmíněné skříně.

Máte-li dům a máte-li v něm vhodný prostor, vřele doporučuju toto zařídit. Pomůcky do snoezelen místností sice stojí spousty peněz, ale s určitou dávkou kreativity můžete vytvářet i své vlastní, originální a levnější verze nejrůznějších doplňků. Informace o vhodném využití pomůcek najdete tady, trochu inspirace ze zahraničí zde a nakonec ještě můžete nahlédnout do e-shopu zde.

Houpání

Závěsná houpačka v domě je moc fajn prvek. Jen nezapomeňte na to, že ke zklidnění je potřeba houpat zleva doprava, protože houpání nahoru dolů (respektive dopředu dozadu) aktivizuje a tudíž s odpočinkem nemá tolik společného.

Socializace spíše ubrat

V období přetížení se synkem neabsolvuju tolik socializace. Neberu ho na oběd do restaurace, do obchodů, nezkouším jeho trpělivost v přílišném množství lidí a smyslových podnětů. Neznamená to, že nechodíme ven, ale ta míra je rozhodně nižší. Procházky jsou kratší, a pokud to jen trochu jde, míříme do tichosti přírody.

Hra na zbláznění

Máme dny, kdy syn fantasticky staví z Lega, půl odpoledne kreslí, čte si, staví si dráhy pro auta. A pak jsou dny, kdy jakoby k úniku a k vybouření využívá hru až bizarní, bláznivou a takovou, při které zpravidla vzniká děsný binec. Nechávám ho, ať to prostě pustí. Ne celý den a taky ho nenechám převrátit byt vzhůru nohama, ale mám určité pochopení. Je to jednoduše jeho ventil.

Zklidňující aplikace

Už jsem psala o tom, že tablet může být skvělým pomocníkem, pokud dokážeme uhlídat délku jeho užívání. A to jako rodiče jednoznačně můžeme a umíme, když opravdu chceme. Kromě jiných má Kubík ve svém iPadu i relaxační aplikace. A jsou moc příjemné.

Pro někoho funguje i pohyb

Přestože jsou děti, které se pro únavu nejraději choulí ve svém pokoji, ve své skříni nebo jen tak blbnou doma, jsou i děti, které uvolní pohyb. Když zrovna nejde jít ven, dá se zabavit sportovněji i doma. Můžete stavět opičí dráhy, zkoušet jógu s dětmi, vymýšlet nejrůznější sportovní soutěže, pořádně blbnout a lechtat se nebo jít do polštářové bitvy.

Prohlubujeme vzájemný vztah

Uvedené techniky spojuje jednoduchý princip – jde o činnosti, které jsou dětem milé a které nepředstavují větší míru smyslové zátěže. Pak může jejich mysl více odpočívat a načerpávat energii.

Vhodné reakce na potřeby našich dětí můžou navíc upevňovat vzájemný vztah. Protože dítě ví, že máma a táta tu jsou, když je potřebuje. A že mu dokážou pomoct a místo zlobení se za špatné chování mu dodají lásku a podporu – bezpodmínečnou. A to je to, co děti potřebují ze všeho nejvíc.

Později můžou přijít a říct mu anebo jí, že na kamarády se nekřičí, nebo že do věcí se nebouchá, ale před tím vším by měly být vystavěny pevné základy vzájemné důvěry a podpory. Hranice a láska ruku v ruce.