„Já jsem na spektru a emoce a empatii mám moc silný.“ Takhle nějak začala jedna z našich konverzací ve zprávách na Instagramu. Sabina, třiadvacetiletá žena s Aspergerovým
Jsme národem trenérů, odborníků na všechno, co se zrovna děje. Lidé se nebojí mluvit o věcech, o kterých nic neví, ale mají na to názor
Když se stanete rodičem, zpravidla občas pochybujete, jestli „to“ děláte dobře. Když se vám narodí dítě, které je jiné než ostatní, pochybujete ještě častěji. U
Vztahy dětí na spektru a jejich prarodičů jsou u mnohých rodin velmi citlivým tématem. Někde jsou krásně funkční a obohacující, jinde se vůbec nerozvíjí. V komunitě rodičů,
Přichází nejkrásnější období roku. Nebo ne? Odpověď za nás, rodiny s dětmi s autismem, nemusí být tak jednoznačná. Pokud bych měla mluvit konkrétně za nás s Kubou, tak
Jaké to je žít život, ve kterém má okolí jen pramálo pochopení vaši vlastní odlišnost, jiné vnímání a jiné potřeby? Tam, kde chybí empatie a
Jak byste popsali autismus? Vy, co jej důvěrně znáte z každodenního života? Jak snadné nebo obtížné je najít slova pro něco, co vám přijde díky vaší
Jedeme tramvají. Syn se zájmem naslouchá hlášení o známých zastávkách a my mu v tom volném dni v Praze vzácně dáváme na výběr: „Řekni, kde chceš vystoupit.
„Chlapečku, tak počkej!!“ volá náš Kuba na trochu mladší dítě, které zrovna projíždí kolem hřiště na odrážedle, a pro jistotu se za ním rovnou rozběhne.
„Autista? Jako Rainman, že jo?“ Setkáváte se s tím ještě? Já ano. Přitom dětí s autismem, které mají savantský syndrom (syndrom učence) a jsou v určité oblasti geniální,
„Měli byste si koupit dům! Tam by měl Kubík zahradu, prostor… A ani nikam nemusíš.“ Kolikrát jsme tohle už jen slyšeli! Znamená to, že bychom
Stojím na chodníku, čekám na syna. Ten za mnou prázdným parkovištěm doslova protančí. Točí se kolem své osy, zároveň jde a něco si brouká, totéž