Psychohygiena jako nutnost pro přežití pečujících

„Vnímej své tělo. Nahlédni do svého vnitřního já…“ Lektorka jógy v místnosti jen mírně osvětlené jemnou lampou a svíčkou tlumeně mluví na mě a několik dalších žen. Účelem lekce restorativní jógy je hluboké uvolnění a relaxace. A mně zatím běží v hlavě nekonečný film myšlenek. Pozice je nepohodlná, brní mě nohy. Migréna se rozjíždí a oční víčka se neustále třepou, i když úkol zní jasně. PO CELOU DOBU LEKCE NECHEJTE OČI ZAVŘENÉ.

V duchu sama sebe napomínám. Snažím se nemyslet. Na starosti i to nepohodlí. Ale cíl mi definitivně uniká. Zhruba v půlce lekce mi dochází, že už myslím na to, kdy už bude konec. Uvolnění se nekoná.

Psychohygiena – jak to vypadá, když na ni zapomenete

Existuje několik základních pravidel psychohygieny pro rodiče dětí s PAS. Patří mezi ně i pravidelný pohyb a příjemné aktivity všeho druhu – tedy cokoliv, co vás uvolní a rozptýlí. Ta lekce jógy byla zdánlivě to pravé – měla mi dopřát naprosto slastnou, téměř dvouhodinovou relaxaci.  A přece to nefungovalo. A já vím proč.

Svou duševní hygienu jsem celých dlouhých šest let úplně vypustila. Až na několik ojedinělých a náhodných akcí jsem svůj odpočinek prostě vytěsnila. Od počátku diagnózy jsem fungovala jako dobře namazaný stroj a do rozvoje syna, do studia autismu i do dočasného zaměstnání věnovala veškeré úsilí.

Naprosto adekvátně tempu jsem se ale poslední léta začala hroutit. Čím dál častěji jsem propadala smutkům, jejich trvání se prodlužovala. Moje tvrdě pěstovaná trpělivost začínala brát za své. Mám podezření, že stejně slábla i trpělivost mého muže se mnou. Všechno začalo být nějak těžší. A to i přesto, že syn dosahoval fantastických pokroků, tou dobou už v běžné školce s asistentem.

O hledání sama sebe

Nevím už jakým zázrakem, ale došlo mi to. A tak jsem uplynulý rok vyhlásila rokem duševní hygieny. Nebylo to snadné. Za ta léta s autismem jsem tak nějak ztratila sama sebe. Už jsem nevěděla, jak na to…co že mě to vlastně dřív bavilo? V tom minulém životě? V tom, co působí jako pravěk..? Připadala jsem si, jako kdybych se to všechno učila nanovo.

Ale postupně jsem to znovu objevila. Začala jsem hodně cvičit jógu a pilates, zase jsem četla – v poměru odborných knih a beletrie úspěšně 1:2. Pokud to jen trochu šlo, chodila jsem ven s kamarádkami. Chodila jsem na procházky, sem tam si hrála na piano své věčné začátečnické kousky. Absolvovala jsem několik kurzů osobního rozvoje a dělala si radosti.

A přesto jsem před několika dny na té lekci NEBYLA SCHOPNA odpočívat. I přes ten opravdu velmi psychicky volnější rok 2018. Předchozích šest let je na mě ještě pořád znát.

Nepodceňujme zrcadlení

Jako rodiče dětí s PAS máme všechno možné, jen ne odpočinek. A já vím velmi dobře, jak těžké je urvat si pro sebe aspoň půlhodinu. Ale zkoušejte to a nevzdávejte. I kdybyste těch třicet minut měli courat v okolí svého domu, stojí to za to. Je naprosto zásadní občas opustit to prostředí plné vizuálních pomůcek, plné stresu, plné autismu. Je moc důležité dělat to, co baví NÁS.

Jednak platí pro všechny děti bez výjimky, ale hlavně je dobré nezapomenout, že děti s PAS jsou mnohem citlivější a ty vibrace, co z nás jako rodičů jdou, vnímají intenzivně. I když to tak nevypadá.

U nás doma to tak je dodnes. Syn je vůči mým náladám a celkové kondici velmi citlivý. Občas se zapomenu a nechám stres mě ovládnout. Naprosto adekvátně přichází zpravidla konflikty s dítětem, zbytečné afekty, smutek na obou stranách.

Když byl Kubík ještě trochu menší, hodně špatně snášel nové boty. Šli jsme do školky a já mu ty nové chtěla obout. Čas běžel a my šli pozdě. Místo toho, abych si napočítala do deseti a jemně mu to vysvětlila, pod tlakem času jsem na něj ty boty prostě narvala. Hodně pak plakal a pro mě je to jedna z nejbolestivějších vzpomínek. Svůj stres jsem tenkrát dokonale přehrála na něj a afektu jsme se nevyhnuli.

I když jste teprve na začátku, i když si zatím nepřipadáte unavení (ovšem to je pak podezřelé a chci okamžitě informace, jak to děláte 🙂 ), nezapomínejte na psychohygienu. Nepodceňujte sílu relaxace. Jen odpočatý a silný rodič může svému dítěti být pevnou oporou. Tedy ten neodpočatý asi taky, ale to už mnohdy vážně bolí.

Na co při duševní hygieně nezapomenout?

  • Pracujte sami se sebou tak, aby vám bylo dobře. Dopřávejte si oblíbené činnosti, když to jen jde.
  • Dopřávejte si pravidelný pohyb.
  • Relaxujte v každé možné chvilce.
  • Hodně spěte. Zase – když to jen trošku jde.
  • Neřešte, co nehoří; ve výchově dítka s PAS čelíte postupně různým potížím a řešíte různé situace. Stává se ale i to, že se něčeho bojíte už dopředu a přitom ten problém nakonec vůbec nenastane. Soustřeďte se jen na aktuální potřeby.
  • Hledejte chůvy, využívejte babičky, a to i když se netváří moc nadšeně. Dopřávejte si hlídání dítka, i když ho nepotřebujete a jste doma. Vaše unavená mysl to moc potřebuje.
  • Sdílejte svá trápení s rodiči stejně hendikepovaných dětí.

Zpět k józe

Lektorka provázela celou akci velmi aktivně, i když jemně. Spousta slov kolem mě tak trochu volně protekla. Ale v jedné chvíli řekla: „Nahlédněte ve svém srdci na své milované, na ty, co máte ráda. Nezapomeňte na SEBE.“ A v tu chvíli mi to došlo. Že tohle chci s vámi sdílet. A že už zase málo odpočívám.

Nezapomínejte na sebe ani vy!

Zuzana Dvořáčková
Více než sedm let se věnuji výchově svého syna s autismem. Díky tomu jsem ušla dlouhou cestu, která mě naučila mnohé o něm i o sobě sama. Teď své zkušenosti a poznání sdílím s rodiči, kteří se na stejnou cestu teprve vydávají. Pomáhám jim, aby byla snazší a jejich dítě šťastnější. Můj příběh najdete zde>> Jsem autorkou eBooků Devět cenných rad pro rodiče autistických dětí, Jak vybrat školku pro dítě s autismem a také Jak na vizualizaci a komunikaci u dětí s autismem. Osobní postřehy a zážitky ze života s naším autistickým synem jsem také v průběhu pěti let publikovala na svém prvním blogu Jakub-s autismem proti proudu.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.