U autistických dětí je velmi důležité, jak dítě terapeuta přijme

Na cestě našeho syna sehrála v uplynulých čtyřech letech jednu z klíčových rolí logopedka. Po ročním nácviku obrázkové komunikace (VOKS) dostala Kubu do péče a od prvních hlásek jsme se společně úspěšně a s radostí dostaly do bodu, kdy v devíti letech syn kromě nedokonalého R a Ř ovládá všechny hlásky, krásně váže slabiky, čte, a poslední dobou začíná i sem tam správně skloňovat.

Přestože ona sama o sobě říká, že odborníkem na PAS není a v péči měla autistických dětí jen několik, v prostředí plném dětí s různými hendikepy se pohybovala dlouhá léta a její zkušenosti jsou obrovské.

Nejen já, ale i mnozí další rodiče si spolupráci s ní velmi chválí – její kreativitu, pružnost, profesionalitu a v neposlední řadě také laskavost a cit, se kterými k dětem přistupuje. Paní KATEŘINA KUNZOVÁ je zkrátka odborník, na kterého se můžete spolehnout.

I proto jsem požádala právě ji, aby mi odpověděla na pár otázek týkajících se vývoje řeči a také souvislostí s dětmi s PAS.

---

Rodiče můžou mít někdy pocit, že vývoj řeči u jejich dítěte není v pořádku, přestože pediatr je uklidňuje a říká, že dítě to všechno dožene. Existuje nějaký přehled, kdy by děti měly v komunikaci dosahovat určitých specifických pokroků? Něco, co může rodiči jako laikovi více napovědět?

Ano, jsou vývojové škály, které přesně určují, co by v kterém věku mělo dítě zvládat, co se týká vývoje řeči a komunikace. Existují také různé publikace – uvádím moje oblíbené:
Kutálková Dana: Vývoj dětské řeči krok za krokem, Grada (existuje i e-kniha)
Horňáková K., Kapalková S., Mikulajová M.: Jak mluvit s dětmi od narození do 3 let, Portál (momentálně není k mání, ale údajně se chystá dotisk)

Druhá uvedená kniha není pouze k vývoji řeči, ale jsou tam hlavně krásně, s příklady, popsány komunikační strategie pro komunikaci nejen verbální, ale v počátcích vývoje dětí také neverbální.

Co můžou rodiče dělat s dětmi, aby podpořili rozvoj řeči? Jaké aktivity jdou ruku v ruce s logopedickým pokrokem?

Odpovědi přesně na toto téma najdete právě v publikaci, o které jsem se zmínila (Jak mluvit s dětmi od narození do 3 let). Podpora řečového rozvoje začíná vlastně velmi brzy. Už při komunikaci s kojencem, pak batoletem. Jde o komunikaci jako takovou – zahrnuje i kojení a tělesný kontakt dítěte s matkou.

Pokusím se nicméně velmi stručně a v bodech popsat ideální vývoj dětské řeči, aby se mohli rodiče zorientovat. (pozn. autora – pro lepší přehlednost upraveno do tabulky)

Proč s řečí tak úzce souvisí grafomotorika a pohyb?

Dovolila jsem si použít fotografii z webu https://www.proslova.cz/. Vysvětluje mnohé.

Pro to, aby se úspěšně rozvíjela grafomotorika a jemná motorika, je potřebné, aby dítě provádělo koordinované pohyby velkých svalových skupin, které se ideálně rozvíjí přirozenými pohybovými aktivitami.

Na grafomotoriku nelze nahlížet jen jako na pouhé pohyby ruky při grafických úkonech. Jde o činnost mnohem složitější. Grafomotorika je soubor senzomotorických činností, které vykonáváme při kreslení a psaní.

U dětí se rozvíjí v závislosti na mnoha psychomotorických funkcích. Ovlivňuje ji mentální vyspělost dítěte, zrakové a prostorové vnímání, lateralita, paměť a pozornost, velký význam má úroveň jemné a hrubé motoriky. Podstatná je koordinace motoriky se smyslovým vnímáním, zejména koordinace ruky a oka.

Jak se dá do hry s malými dětmi zapojit trénink motoriky mluvidel? Tak aby je to i bavilo a připadalo jim to jako hra?

Motorika mluvidel se přirozeně rozvíjí vlastně již v prenatálním věku (např. dumlání palce v děloze 🙂 ), později prostřednictvím příjmu potravy. Krmení a pití je velmi důležitá součást procvičování mluvidel. Velmi záleží také na tom, zda dítě má/nemá dudlík, jaké „náčiní“ pro příjem tekutin a příkrmů se používá.

V předškolním věku je zase důležité naučit děti správně dýchat, různými hrami procvičovat rty a jazyk. Vše musí odpovídat věku dítěte a procvičovat formou hry tak, aby to pro dítě bylo přijatelné a zábavné.

Existují například různé pomůcky na dechová cvičení – foukadla, různé míčky, peříčka atp. Vhodné je také použít různé zábavné píšťalky, které jsou např. jako letadýlko, mašinka atp. (https://www.logopedie-vendy.cz/)

Zmiňujete dudlík a nejrůznější „náčiní“ pro příjem tekutin a příkrmů. Je dudlík nápomocný? A kdy je vhodné ho opustit? Případně jaké lahvičky jsou v rámci motoriky mluvidel vhodné a kterým se vyhnout?

Na dudlík a lahvičky se savičkou mají různí logopedi různé názory.

Ideální krmení je samozřejmě kojení. Pokud je dítě kojené, tak obvykle dudlík většina dětí nepožaduje. Ale je to zase individuální.  Pokud má dítě zvýšenou potřebu něčím si ústa stimulovat, je dudlík podle mého názoru lepší než výrazné dumlání palce, které mnohdy přetrvává až do školního věku a může mít vliv na vytvoření abnormit v orofaciální oblasti.

Pokud používat dudlík, tak pouze na uklidnění dítěte a krátkodobě – použít jej např. pouze na usnutí. Od 6. – 10. měsíce by se mělo začít s odnaučováním návyku na dudlík a po 1. roce by už dítě dudlík používat nemělo. Mnoho dětí si od dudlíku odvykne spontánně samo.

Pokud je dítě krmeno savičkou, tak by měla mít stejný nebo alespoň podobný tvar jako dudlík a neměla by být příliš dlouhá. Vhodné jsou savičky s pomalejším průtokem.

Od 5. – 6. měsíce je vhodné používat kousátka (např. Baby Grabber).

Špatná výslovnost se prý nemá opravovat – jak na to, aby se dítě cítilo oceněno za snahu mluvit a zároveň se učilo té správné výslovnosti?

Opravování – zejména u malých dětí – je mnohdy kontraproduktivní a dítě to od chuti komunikovat opravdu může odradit. Mladším dětem se má nabídnout správná zvuková podoba slova – např. „Ano, to je LOĎ!“ (dítě slovo vyslovilo jako „JOĎ“), ale nemá se po něm vyžadovat opakování.

U větších dětí, předškoláků, se může občas vyžadovat i opakování správně vysloveného slova, pokud se to aktuálně učí s paní logopedkou. Je to zase hodně individuální. Některé děti toto akceptují a jiné se zlobí a opakování slov odmítají.

Čeho je obecně ve snaze dítěti pomoct dobré se vyvarovat? Existují nějaké nešvary, které v nevědomosti rodiče dělají?

Důležité je určitě věnovat pozornost řečovému vývoji a včas zachytit případnou odchylku od normy. U velmi malých dětí – v batolecím věku – je dobré na děti mluvit pomaleji, zřetelně, nepoužívat zdrobněliny, používat krátká slova – např. PES ne PEJSÁNEK, BOTA ne BOTIČKA….atp. Vše doplňovat vizuálně (obrázkově, případně mimikou, gestikulací, ukázáním zmiňované věci atp.).

Později, když už je u dítěte řeč více rozvinutá, můžeme zařazovat do vzájemné komunikace slova delší, případně i zdrobněliny. Ty do našeho slovníku přece jen patří, mají emocionální náboj. Ale velmi malé děti mohou mást a jejich nadměrné používání je pro nápodobu řeči dospělých těžká.

Používat metodu komentovaného učení, podpořit komunikaci vizuálně. A hlavně si s dětmi povídat, pokud o to mají zájem, neodkládat je k TV a tabletům, odpovídat na jejich otázky, i když se posté ptají „Co to je?“ nebo „A proč?“

Co je to metoda komentovaného učení?

Komentované učení je velmi jednoduchá metoda, jak vizualizovat řeč. Krátkými slovy a jasnými gesty provázíme činnosti, které s dětmi děláme. Nejlépe komentujeme jednoslovně. Např. při oblékání nebo koupání pojmenujeme části oblečení nebo části těla.

Máte zkušenosti s různě hendikepovanými dětmi včetně autistických klientů. Dá se nějak specifikovat, jak k nim přistupovat – krom toho, že individuálně?

U mnoha dětí s PAS je problematická nápodoba. Je to velmi individuální a záleží na každém dítěti, jak si s logopedem bude rozumět, co na něj platí, na co je možné ho nalákat pro spolupráci. Nedá se to říci obecně.

Na procvičování motoriky mluvidel existují různé obrázkové materiály, dá se cvičit se sladkostmi, s různými pomůckami. Je to opravdu u každého dítěte specifické.

Hodně autistických dětí prochází zpočátku nácvikem obrázkové komunikace (VOKS). Můžete se nějak vyjádřit k tomu, proč je dobré s obrázky začít a zda děti VOKS nedemotivuje – neodrazuje je od řeči mluvené?

S VOKS zkušenosti nemám, tím se zabývají fundované kolegyně. Pokud dítě pochopí prostřednictvím VOKS princip, může tento komunikační systém nastartovat verbální řeč. Mám alespoň osobní zkušenost se dvěma dětmi, které jsem měla v péči a které mi předala kolegyně, která s nimi VOKS prováděla.

Velmi záleží na načasování počátku nácviku verbální řeči. Pokud se komunikace systémem VOKS tzv. „přetáhne“, demotivující to být může.

Kdy je u těchto dětí asi tak vhodné začít s odborným logopedickým nácvikem? Určitě je to individuální, nicméně jsou nějaká přibližná měřítka toho, kdy je dítě na logo terapii připraveno?

Zase je to velmi různé. Obecně platí, že u tříletých dětí je spolupráce problematičtější, od čtyř let už děti spolupracují lépe. U dětí s PAS je ale velmi důležité začít co nejdříve, diagnostika je možná už velmi brzy.

Pokud dítě neprojde správným předřečovým obdobím do 1 roku (fáze napodobivého žvatlání), je jistě na místě, aby rodiče vyhledali odbornou pomoc, alespoň formou konzultace a získání informací.

U autistických dětí je velmi důležité, jak dítě terapeuta přijme, jak si (jak se říká) sednou. Někdy se může terapie vést prostřednictvím konzultace s rodiči, doporučení vhodných postupů a rodiče je pak praktikují doma.

Měla jsem jedno dítě v péči, u kterého bylo podezření na PAS a ke kterému jsem docházela na terapii k němu domů; upravili jsme prostředí pokojíčku, seznamovali jsme se.  Teprve později byl schopen pracovat v jiném prostředí – v mé pracovně. Nutno podoktnout, že u tohoto chlapce se dg. PAS nepotvrdila, jednalo se o vývojovou dysfázii.

Doporučila byste rodičům dětí s autismem nějaké vhodné publikace pro grafomotorický rozvoj nebo rozvoj řeči?

V této oblasti nemám, bohužel, širší rozhled. Pro rozvoj řeči mám v poslední době oblíbené publikaci Mluv se mnou od Kateřiny Slezákové a publikace od Ester Staré Povíš mi to? a Žvanda a Melivo. Myslím si, že by se dalo mnohé z těchto publikací použít i pro děti s autismem. Nabídka knih na internetu může být jistě také inspirací (narazila jsem na publikaci 300 her pro děti s autismem, autoři Simone Griffin, Dianne Sandler).

Pozn. autora:
Ještě před začátkem logopedického nácviku nám byla doporučena skvělá kniha pracovních listů pro rozvoj grafomotoriky. Je velmi obsáhlá a pro první nácviky velmi vhodná.
I.Pelánová: Počáteční psaní pro žáky nejen s autismem
* editováno v říjnu 2019 – aktuálně bohužel není v prodeji, ale věřím, že knihovny, logopedové a speciální pedagogové těmito materiály jistě disponují a zapůjčují  je.

Později jsme na popud právě paní Kunzové pořídili také materiály
Škola před školou I. a II., které obsahují řadu pracovních listů vhodných jak k rozvoji grafomotoriky, tak myšlení, a jsou vhodné pro předškolní i mladší školní věk (vzhledem k častému opoždění našich dětí). Navíc jsou ve formě trhacích listů, takže je to velmi praktické.
http://www.pppp.cz/skola-pred-skolou-i–p73.html
http://www.pppp.cz/skola-pred-skolou-ii–p74.html

U autistů se často objevují echolalie – jak na ně? Dá se s tím pracovat?

S echolaliemi zkušenost moc nemám, ale myslím si, že je to u dětí kompenzace toho, že nemohou nalézt slova, kterým by se chtěli vyjádřit. Určitě neposilovat naučené scénáře z pohádek, nekomentovat je, ale nabízet nová slova.

V jakém věku se už podstatně snižuje naděje, že se dítě rozmluví? Je to citlivá otázka, ale věřím, že řada rodičů chce mít představu, do jakého věku se dá na rozvoji řeči opravdu pracovat… neboli dokdy to má „smysl“.

Řeč se zapouzdřuje kolem 11. roku věku. Do té doby jistě stojí za to na řečovém rozvoji pracovat. U dětí s PAS ale jistě záleží na jejich specifických obtížích, což nejlépe posoudí specialisté na PAS.

Jak často je vhodné docházet na logopedii?

Ideální intervaly jsou z mého pohledu 2x v měsíci/1x za 14 dní. Někteří rodiče ale chtějí, aby bylo dítě na logopedii 1x týdně, dítě tak lépe pracuje, jiní si vyžádají delší intervaly. Delší interval než 3 týdny bych ale nedoporučovala pro zachování kontinuity cvičení.

Rodiče někdy nevědí, na koho se v logopedii obrátit. Existuje nějaká databáze klinických logopedů, případně těch, kteří se specializují na děti s PAS?

Logopeda si vybrat pro mnohé rodiče jistě není snadné. Databázi je možné nalézt na stránkách Asociace klinických logopedů (http://www.klinickalogopedie.cz/). Je také důležitá dostupnost a praktická možnost dojíždět.  Také vzájemné informace rodičů mezi sebou mohou pomoci.